Prolog

5. září 2014 v 0:03 | Enes |  Rebelie
Doufám že se bude líbit :-) Mám už další kapitolu,ale tu si schovávám trochu do zásoby, protože začala zase ta otravná škola a máme strašné



Malá dívenka ke mně přišla a podala mi koš s látkou na oblečení. Ukázala jsem rukou na zem. Položila tam koš a odcupitala. Ještě chvíli jsem se na ni dívala, ale pak jsem ji ztratila v davu. Bylo jí asi tak čtyři roky. Zatřepala jsem hlavou a vrátila jsem se k práci. Popadla jsem budoucí kalhoty, které jsem už mělarozšité a došila jsem dvě látky k sobě. Složila jsem kalhoty a hodila jsem je do koše s ušitým oblečením. Pískla jsem na prsty a doběhla ke mně zase dívka. Jak jinak když tohle je žensko- dívčí oddíl. Týhle bylo aspoň tak deset. Byla té malé neuvěřitelně podobná. Zlaté kadeře měla až na záda, pihatý obličej a modré oči. Vzala si koš s ušitým prádlem a odnesla ho k ženám s žehličkami. Opřela jsem se rukama o stůl a vydechla jsem. "Fuj." otřela jsem si hřbetem ruky čelo. Najednou se ozvala palčivá bolest v zádech. Upadla jsem a otočila jsem hlavu. Za mnou stál muž s bičem od krve. Od mojí krve. Sáhla jsem si na záda. Měla jsem rozervané šaty a celá záda od krve. "Nemáte co na práci? Hm?" řekl muž a práskl bičem o zem. Z vedlejšího stanoviště ke mně přiběhla dívka. Viděla jsem ji rozmazaně.
"Steph, seš v pohodě?" Laura.
"Chceš vědět pravdu?"
"Jo chci, teď je to vážný."
"Jo je to blbý." Vzala si mojí ruku a přehodila si jí přes ramena. "Tak pojď." Zvedla se ze země a vytáhla mě s sebou. Odváděla mě z budovy domů. Doma nikdo nebyl, takže jsem se musela o sebe postarat sama.
"Zůstaneš?" zeptala jsem se jí a sundala jsem si šaty. Měla jsem je od krve i pod zadkem. "Kuuurvaaaa." "Co je?" "Tohle byly ty nový šaty. Blbec. Za to že mě praštil a roztrhal mi nový šaty." Hodila jsem šaty na zem a šla jsem si pro nové šaty.
"Buď je vyhodíš a nebo budeš chodit s šatama který mají rozervaný záda." zasmála se z vedlejšího pokoje Laura. Něco studeného a vlhkého mi Laura přiložila na záda. "Chceš mít snad špinavý i tyhle šaty?" zeptala se mě a začala mi přejíždět látkou po zádech. Obě jsme se zasmály. Když mi umyla záda a utřela je tak jsem si oblékla šaty. Celá záda mě bolela. "Počkej ještě." Zavolala na mě Laura "Dám ti na záda ještě obklad. Za hoďku ti ho přijdu vyměnit. Běž si lehnout do postele, ale lež na břichu. Tak zatím čau."
"Nazdar." Zavolala jsem na pozdrav a zamávala jsem jí. Přešla jsem celou kuchyň a zamířila jsem do svého pokoje. Byl to malá pokojíček, ale byla jsem za něj vděčná, protože mích 5 bratrů bydlelo v jednom pokoji. Došla jsem ke knihovničce a začala jsem v ní hledat jakoukoliv knížku, kterou bych za tu hodinu stihla přečíst. Vyndala jsem všechny knížky, abych se mohla rozhodnout. Znovu mě začaly bolet záda. Peču na to.Šoupáním po zemi jsem se dostala k posteli. Rukama jsem se chtěla vytáhnout do postele, ale příšerně to bolelo. Natáhla jsem se rukou po peřině.
"Počkej, pomůžu ti." Otočila jsem se. Kamarád mého bráchy a líbil se mi. Matthew, ale všichni mu říkají Matt. Dal mi pusu na čelo. Určitě jsem zrudla, ale po puse od Matta jsem vždycky toužila. Zatřepala jsem hlavou. On by se mnou nikdy nechodil."Jaktože tě pustili?" zeptala jsem se ho po chvíli ticha. "Tvůj brácha to zařídil, měla bys mu poděkovat." Zvedl mě ze země a položil mě opatrně na postel. Překulila jsem se opatrně na břicho. "Vždycky jeden člen rodiny když se někdo z jejich rodiny zraní, musí bratr nebo sestra ošetřit svého sourozence. A tvůj bratr řekl, že nemůže, protože měl rozehřátý železo tak řekl, že mám jít já."
"Budu hádat. Andrew." Kývl hlavou na znamení toho, že mám pravdu. "Chceš něco k pití nebo k jídlu?" zeptal se mně. V tu chvíli jsem si uvědomila, jakou mám žízeň. "Dones mi prosím vodu. Díky." Matt se otočil a odešel do kuchyně mi nalít vodu. Zadívala jsem se na zeď vedle knihovny. Byl tam otvor. Pokoušela jsem se vstát, ale bolest to nedovolila. Podívala jsem se jinam, ale pořád mi to vrtalo hlavou. Proč by mi někdo dělala otvor ve zdi? Možná že tam matka ještě předtím než umřela, něco schovala. Matt mi přinesl vodu, ale já si ho vůbec nevšímala. Zatřásl mi s ramenem a vytrhl mě z myšlenek. "V pohodě?" "Jo, jen jsem přemýšlela."
"A o čem?" Do prdele. Co mu sakra řeknu?! "No… Jaký to bude, až tohle otročení skončí." Podal mi vodu a já se napila. Lehl si vedle mě a pohladil mě po vlasech. Jeden pramínek mu zůstal v ruce pohrával si s ním. Potom ho pustil a řekl: "To nikdo neví. Ale je taková pověst. Že před dvaceti lety to tu bylo úplně stejný. A že tady byla parta holek, která to tu celý postavila na nohy. Ale říkám, jenom to je pověst." Před dvaceti lety bylo mamce sedmnáct, jako teď mě. "A nevíš jak se jmenovaly?"

"Jasně že to vím. Anna Renová, Margareta Gerinová,…" Zdržela jsem dech. Má matka byla za svobodna Margareta Gerinová.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 6. září 2014 v 17:35 | Reagovat

Tak to se mi líbí! Nápad fakt supr!
Těším se na další kapitolu!

2 Enes Enes | E-mail | Web | 9. září 2014 v 14:56 | Reagovat

[1]: Tuhle kapitolu jsem chtěla dát až jako druhou nebo třetí, že bych to tam tak jako trochu rozvedla, ale už s tím nemůžu nic dělat. :-)

3 Ami Ami | E-mail | Web | 15. září 2014 v 19:32 | Reagovat

Chci ti říct, že jsem se kvůli nějakým problémům přestěhovala na jiný blog.
Tady adresa: http://knizni-mimonka.blogspot.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama