3.kapitola I Démoni úplňku

2. ledna 2014 v 16:52 | ENES |  Démoni úplňku
Čauky ;-)
třetí kapča. Nevím jak ji mám omlet. Třeba.....třeba..... strašidelná, ne to ne. Já fakt nevím Křičící
Moje ztěžklá víčka se pomalinku otevírala. Byla jsem zesláblá a na rukách jsem měla ztuhlou krev. Dostala jsem hlad. Rozvázala jsem si provazy, a přešla k ledničce. Dlouho jsem se dovnitř dívala, až jsem nakonec zjistila, že chcu krev. Ta touha, běsnící touha po krvi, jakmile na ni pomyslím nešla přemoci. Po špičkách jsem vycházela z baráku.
,,Kam pak jdeš?"
,,Nikam, tebe to nemusí zajímat. Když si zabil tedy spíš vysál tátu, tak proč já nemůžu vysát tu hloupou ředitelku školy? Furt mě nějak ztrapňuje. Už 3 roky!! Víš co to znamená!?!? Asi ne, protože ty si byl, jseš a budeš jejím mazánkem!"
,,Takže já jsem ten nevhodný??" vyjel na mě Henry.
,,Jo." odsekla jsem.
,,Tohle jsi neměla říkat."
,,A proč? Protože jsi silnější?"
,,Půjdu zabít tvého kluka, ale je to taky upír, takže si ještě musím najít kůl."
,,Nikam nepůjdeš, a ani vůbec ne zabít mého kluka!" vyjela jsem.
,,Tak mě zastav. Jsem silnější než ty, sestřičko!" a slovo sestřičko vyslovil s plnou nenávistí ke mě. Já už jsem měla kůl schovaný za zády, takže už jenom stačilo, zabodnout mu ho do srdce. Vyběhl proti mě první, ale já se ani nehla. Když byl u mě tak blízko že už nemohl zastavit, vytáhla jsem kůl a zabodla jsem ho. Sice jsem ho nezabodla do srdce, ale aspoň do biřicha.
,,AAAA, Ty mrcho!"
,,Promiň co že jsi říkal? Já tě bohužel neslyšela." řekla jsem ironicky a Henryho to hodně naštvalo. Najednou před domem zastavil taxík. Z něj vylezla moje sestra. Cristine. Byla z nás nejstarší. Vrátila se domů po půl roce, protože měla zaplacenou školu v Londýně a ode dneška měla desetidnové prázdniny.
,,Tak co tady děláte?"
,,Chce mě zabít!" začal žalovat bratr.
,,On mě nechce pustit na lov!" rozkřikla jsem se.
,,Aha, oba domů!" řekla jemně. Neměla takové nervy jako já, že hned vybuchnu.

Když jsme byli doma, tak nám Cristine vypravovala jak se jí na škole daří.
,,A kde je máma? Ona už spí?"
,,Ne, je v nemocnici." odpověděl Henry.
,,Na práškách." dodala jsem.
,,A co se jí stalo?"
,,Vožrala se, a už jen v nemocnici týden a furt jí nemůžou vyléčit kocovinu."řekla jsem a odfrkla jsem si.
,,Henry, můžeš jít prosím na chvíli jinam? Byla bych ti moc vděčná." řekla Henrymu Cristine.
,,Jasně." odpověděl a odešel do pokoje.
,,Můžu se jít najíst do lesa?" zvolal ze zhora.
,,Jo, můžeš.Kate?"
,,Ano?"
,,Pamatuješ si ještě, jak jsem ti rozbila klavír?"
,,Jak bych na to mohla zapomenout?" vyjela jsem na ni. Bylo to asi před pěti lety co mi ho Cristine rozbila.
,,Ještě jednou se ti strašně moc omlouvám, ale prosím tě, odpustíš mi to?"
,,Nevím."
,,Chcu ti něco ukázat." řekla mi a ukázala že mám jít za ní.

Když jsme vešli do mého pokoje u zdi stál klavír. Nebyli to žádné klávesy, ale opravdický klavír. Měl barvu tmavého ořehu, jako předtím. Já skočila Cristine kolem krku.
,,Och,díky!!Strašně moc a moc díky! Odpustím ti to!"vykřikla jsem.
,,No tak, zkus něco zahrát."pobídla mě.
,,Ale já už na něj strašně dlouho nehrála." vymlouvala jsem se.
,Prosimťe, ještě před měsícem jsi na papíře měla namalované klávesy, a každý den sis na ten papír hrála, a z mobilu sis pouštěla písničky, které na klavír umíš hrát. Zkus to!"
,,Dobře jakou?"
,,Tu která ti jde nejlíp. Ave maria."
,,A myslíš že mi půjde?"
,,Jistě. To je ten tvůj starý klavír. Udělala jsem že jsme ho vyhodili, ale dozvěděla jsem se že v Londýně se dá klavír, levně , ale zato pořádně opravit."
,,To je opravdu ten můj starý?"
,,Ano. Ale teď už něco zahraj."pobízela mě opět. Já jsem přistoupila ke klavíru a ze skříně jsem si vytáhla židličku. A začala jsem hrát.
,,Úžasné! Ty to stále umíš." pochválila mě Cristine. Já jsen už ani nemyslela na krev, ale jn na klavír. Ta hudba mě naladila zpět do starých kolejí. Potom jsem začala hledat svoje noty, až jsem je nakonec našla. Byli v mém deníčku. Vždy po hře na klavír jsem do deníčku napsala co jsem potřebovala, a noty jsem strčila do něj. Když jsem je našla každou písničku jsem zahrála snad 3x.

Tajně jsem poslouchala sourozence a kámošky z vedlejšího pokoje.
,,Myslím, že už zítra bude moct jít do školy."
,,Já taky."
,,Dám na ni pozor, já nebudu nic dělat, protože budu tady doma." nabídla se Cristine.
,,Musíme do ní, ale ještě hodit vodu ze stromu, aby se sklidnila, tedy spíš,aby neviváděla."
,,Dobře. Pošleme ji do školy a Cristine jí bude sledovat."
Sakra! Musím se ovládat což se mi nepovede! Tak jo, fajne, než půjdu do školy, musím se naladit klavírem.
°°°°
Tu písničku kterou jsem tam dala se momentálně učím hrát( ale tohl je z youtubu, to jsem nehrála já, ale najít to byla pěkná fuška. Smějící se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 2. ledna 2014 v 17:24 | Reagovat

Páni!!!! To je fak boží nápad, dát sem tu písničku :-D Kapča se mi hooooodně líbí, ale tak nějak jsem se v tom ztrácela. Já vím, moje chyba :-D
Těším se na další?

PS: Už ses koukala na Lovce duchů? To já jen tak, ze zevědavosti :-)

2 Aurélie Aurélie | Web | 2. ledna 2014 v 20:11 | Reagovat

s tou písničkou to je skvělé :) kapitola se mi líbí, těším se na další :)

3 enes-blog enes-blog | E-mail | Web | 2. ledna 2014 v 20:26 | Reagovat

[1]: ještě jsem se na ně nedívala

[1]:

[2]:
Díky :-)

4 Ellnesa Ellnesa | Web | 4. ledna 2014 v 16:07 | Reagovat

Krásná kapča, moc se ti povedla. Už ať je tady další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama