Prosinec 2013

Egyptská princezna

31. prosince 2013 v 12:42 | ENES |  Recenze
Egyptská princezna
autorka:Vince Crossová
série:Můj příběh
anotace:Deník egyptské dívky z roku 1490 př. n. l.Aša (Hatšepsut), dcera faraona Thutmose, si plnými doušky užívá bezstarostného života u dvora v Thébách. Je tu však proroctví, že "jistá mladá žena se stane nejlepším mužem Horní i Dolní země", a Aša se rázem ocitne ve víru nebezpečných intrik.
můj názor:knížka se mi už od začátku zamlouvala. Ale jestli se tohle stalo doopravdy tak Hatšepsut lituji. Musela se(podle knížky) vzít se svým nevlastním bratrem(který podle popisu vypadá děsně. Uhry po celým těle, neslušné chování a drápal se v nose. Opravdu nechutné :-( ) a její otec při její svatební noci zemřel, a pár dní na to zemřel i její vlastní bratr(už druhý).

2.kapitola I Démoni úplňku

30. prosince 2013 v 13:10 | ENES |  Démoni úplňku
Ahojky, 2. kapitola. Taková psychoušská.
Ráno jsem se probudila na pohovce v obýváku. Začala jsem hledat mobil, a podívala jsem se na hodiny. Bylo 8:50 a v devět jsem měla být ve škole. Začala jsem panikařit a běhala jsem po domě. Běžela jsem do koupelny se převléknout, ale když jsem byla polonahá vzpomněla jsem si že nemám připraveno do školy. Přeběhla jsem do pokoje a batoh nikde. Prohledala jsem kouty pokoje a nakonec jsem ji našla v šatníku celou vysypanou. Podívala jsem se po pokoji a vše jsem si uvědomila.. Něco se muselo stát,protože takhle jsem si svůj pokoj nepamatovala. Věci rozházené, knihy se válely na zemi s vytrhanými stránkami. Chvíli jsem se na pokoj dívala s otevřenou pusou. Potřepala jsem hlavou a běžěla jsem se doobléknout. Dala jsem si na sebe červené tílko, černé bolerko a legíny. Odešla jsem do bráchova pokoje, protože mi bylo divné že mě nevzbudil. Vešla jsem a našla tam vzkaz.
Zůstaň doma! Měla jsi horečky a zvracela jsi. Henry.
Seš debil! To si ten vzkaz nemohl dát třeba do kuchyně?! pomyslela jsem si. Sundala jsem si bolerko a šla jsem si uklidit pokoj.

Večer když přišel Henry, hodil mi tašku. Asi v ní byly úkoly.
,,Čau.Co v ní je?" zeptala jsem se a ukázala jsem na tašku.
,,Úkoly a balíček krve."
,,Cože?!" vybuchla jsem.
Slyšíš dobře, balíček krve. Jsem nerad že jsi taky upír. Jo a měla by ses dozvědět pravdu. Tátu jsem vysál při své proměně. Ale zpátky ke tvé proměně, jestli se do půlnoci nenapiješ zemřeš." odpověděl a vyběhl schody, vlezl do pokoje a tam se zamkl. Já jsem běžěla k jeho pokoji a začala jsem bušit do jeho dveří.,,Otevři! Jestli chceš já se té krve napiju!"
,,Tak to se teda nenapiješ, protože budeš v noci řádit a mohla by si zabít polovinu města." rozkázal a otevřel mi dveře. Chytil mě za rameno a hodil mě na svoji postel. ,,Tak hele, zavolej těm svím kamarádkám. Ony jsou taky upírky. Já piju zvířecí krev, a taky z těhle sáčků. Možná tě naučí jak odolat pokušení. Já tě to nenaučím." řekl smutně.
,,Počkej to jako znamená, že.." nenachal mě domluvit ,,jakmile ucítím krev jsem vraždící monstrum."
,,ne to ne." zašeptla jsem.
,,Ale ano. Musíš se s tím smířit."
,,Já se stejně napiju, jestli chceš nebo ne!" zakřičela jsem a běžela dolů pro tašku, kdy byl sáček s krví. Jelikož můj bratr je upír, rychle mě předběhl a zastavil.Rukou mi podchytil hrdlo a přitiskl mě ke zdi. ,,Nenapiješ se!". Chytila jsem ho za ruku a zaťala jsem do něj své nehty. ,,To si odskáčeš!" když to řekl já už byla u tašky a vytáhla jsem sáček s krví. Ve mě zavířila touha, jako kdyby jsem rok nejedla a nepila. Ta touha nešla přemoci. Bylo to jako nějaká sladkost. Pila jsem dál a dál, až jsem celý obsah sáčku vypila. Po bradě mi stékala krev a do domu vtrhli Emmily s Rose. Emmily měla v ruce kůl a Rose injekci. Rose ke mě přiběhla a do zad mi vrazila injekci. ,,Promiň." řekla Rose a obsah injekce se dostal do mě. Já se nemohla nadechnout a začala jsem se dusit. Vyzvracela jsem krev. Zatočila se mi hlava a svezla jsem se po zdi dolů. Hlava mi spadla na rameno. Chvíli jsem ještě cítila jak mě přivazují ke stěně a potom jsem se vydala na pospas temnotě.
°°°°
Tak tahle kapča byla psychoušská jenom na začátku,a prosím odpusťte mi prosím toho debila. Díky.
Enes


1.kapitola I Démoni úplňku

12. prosince 2013 v 15:41 | ENES |  Démoni úplňku
Ahojky, :-D dlouho jsem se snažila tuto kapitolu napsat a tak jsem ji konečně napsala. A chtěla bych vám oznámit že Labirynt na nějakou dobu stopnu, protože k tadyté povídce mě napadá spousta věcí(úchylky, psychopaťárny, kdo dostane kůl do srdce... Já vím je to ode mě milé :-) ).
Rozhodčí zapískal a ukázal na mě. Hodil mi basketbalový míč, a já věděla co po mě chce. Abych se trefila do koše, jinak náš tým prohraje a bude rozpušťen. Všechny ostatní hráčky se postavili do postavení. Míčem jsem dvakrát bouchla o zem. A přišla ta hcvíle... Musela jsem trefit koš jinak prohrajeme. Vydechla jsem, a vyskočila. Ve výskoku jsem hodila míč na koš. Míč se chvíli pohupoval po obroučkách koše. Dívala jsem se na to se zaťatými pěstmi a.... ....a míč spadl do koše a mi vyhráli. SLÁVA!!! Ostatní spoluhráčky ke mě přiběhli a začali jsme jásat. ,,Dáme ji do slosování nejlepší hráčky týmu! Pojďte vezmeme ji na ramena když jsme díky ní vyhráli a náš tým se nerouzpustí." zvolala jedna hráčka z našeho týmu. Dvě nejsilnější holky mě vzali na ramena a nesli mě do šaten. Druhý tým se do šaten ploužil jak šnek, a cestou byli samé vzdychání. Když jsme se dostali do šaten, přišel za námi trenér. ,,Výborně! Jen tak dál." pochválil nás ,,tatík,,(říkali jsme mu proto že se o nás furt zajímali nás třeba nebolí ruka když odhodíme míč) ,,Jsi hodně šikovná Kathrin. Více přihrávejte na ní, má dobrou střelbu. Jo a Kathrin musíš se víc prosazovat, tlačit k tomu míči. Jo a musíme tam jít tak se rychle osušte a jdeme.". Už se zase stará. Ta přezdívka na něj přímo sedí, pomyslela jsem si. Vyšli jsme z šaten na hřiště. Rozhodčí vyhlašoval výsledky,ale já byla duchem úplně jinde. Zatřepala jsem hlavou a myšlení jsem měla zpět. ,,...Nejlepší hráčkou hry je Kathrin Everlinová,prosím vystup ze zástupu" uposlechla jsem hlas rozhodčího poroty i když jsem nevěděla co po mě chce. Přistoupila ke mě droboulinká dívka s blond vlasy stáhlé do drdolu. Na sobě měla tričko se znakem svobody, a černé džíny. Stoupla si na špičky a dala mi zlatou medajli na které bylo napsáno:
Nejlepší hráčka 19.6.2013 Harwich
Pokývla jsem na ní hlavou že děkuji. Po chvíli přšel rozhodčí poroty a ta dívka která mi dala medajli nejlepší hráčky. Přešel k Natalie. ,,Gratuluji." a potřásl jí rukou. Tam malinká rozpustná dívenka ji navlékla medajli. A to vše bylo i u ostatních. Když došel ke mě podal mi kytici,a udělal ještě nechuťárnu. Políbil mi ruku. Medajli jsem dostala stejnou jako ostatní hráčky. Jakmile přešel k jiné hráčce znechuceně jsem si otřela ruku o tričko. Prasák! Pomyslela jsem si. Obešel všechny hráčkya předal trenérovi velký zlatý pohár, a pogratuloval nám všem ještě jednou. Naše protihráčky se na nás smutně dívali, i po tom jak jim rozhodčí roztrhával týmovou licenci.

,,Pojď,budeme oslavovat!" vykřikla na mě Natali. ,,Ne já nemůžu, máma je na práškách v nemocnici a já se musím starat o bráchu. Kdybych mohla tak bych šla."odpověděla jsem jí smutně. ,,Aha.Tak to je škoda.Kdyžtak nna Skypu. Ahoj!" ,,Jo,jo na Skypu. Ahoj." rozloučila jsem se s holkama a šla jsem domů. Náš dům se nacházel v ulici Kreswell Grove 18.

Doma jsem si vlezla pod sprchu a stála jsem pod ní snad hodinu a půl. Když jsem byla osprchovaná šla jsem si udělat večeři. Sálát se zeleninou a krůtím masem se sýrem a přikousávala jsem k tomu tmavý rohlík.

Ležela jsem v posteli, a rychle jsem usla, i když jsem vůbec nebyla unavená. Pršelo, byla bouřka a po okně stékali kapky. Spala jsem necelou hodinu a vzbudila jsem se, protože na střeše něco zarachotilo. Myslela jsem že přes ní přeběhla kočka,ale rachot nepřestával.Šla jsem do kuchyně,vzala jsem baterku a ze strachu jsem popadla i nůž. Včera jsem ho brousila. Pomalu jsem vycházela na střechu. Ruce i nohy se mi třásli stracem a v břichu jsem cítila neblahý pocit.Střecha byla rovná a já zasvítila do každého koutu baterkou a kočka nikde. Nikde nic až na.. Až na to že jsem slyšela za sebou kroky. ,,Kdo je tam?" vykřikla jsem do prázdna. Dveře se zabouchli a já zaječela. Najednou mě zezadu někdo chytil. Chtěla jsem se otočit, ale nešlo to. ,,Bojíš se?" zeptal se mě mužský hlas. ,,Jo." ,,To je super! Utíkej!"" poručil mi muž a pustil mě. Rozběhla jsem se ke dveřím,ale nešli otevřít. Muž ke mě přiběhl a přitiskl mě ke komínu. ,,Co chcete?" zeptala jsem se a vzlykla.
,,Tebe."
,,Proč?"
,,Kvůli jídlu."
,,Vy máte hlad? Když mě pustíte tak Vám něco udělám k jídlu."
,,Já ho mám přímo před sebou."
,,Ale já nic u sebe nic.. ÁÁÁ." vyjekla jsem a začala ječet. Pochopila jsem to.Je to upír.
,,JÁ NECHCU ZEMŘÍT.NEEEE!" vyjekla jsem. Odhrnul mi vlasy z krku. Svá ústa přitiskl na můj krk. Jeho zuby se přeměnili na tesáky. Byli dlouhé a jejich špička zářila bílým světlem jako Měsíc. Ani jsem sinevzpomněla že jse dnes úplňek. Tesáky mi udělal dírky na krku a začal sát,a já sípala bolestí. ,,Už sis vzal dost! Tak ji vymaž paměť a nech ji jít." ozvala se ze zadu dívka která mi byla povědomá. Rose. ,,Nnechám!" vykřikl upír a nasál ještě víc. ,,Pak budu nucena tě zabít." a namířila mu kůl na záda. ,,Tak fajn.Udělej to! Dělej zabí mě!" Ty nikdy nikoho nedokážeš zabít." ,,To by ses divil, protože já tě nezabiju, ale Emmily jo." řekla Rose a podala kůl Emmily.A říkala pravdu. Najednou jsem si všimla že i ony jsou upírky. ,,Nechte mě bít!!!" vykřikla jsem. ,,Jen klid.Vše bude zase dobré, a spi."utěšovala mě Emmiloy a v jejích očí se objevili vlnky a já usla a zapomněla. Už jsem jenom slyšela jak nějaký muž křičí.
°°°°
doufám, že se vám tato kapitola líbila, a už mám roozepsanou další.
Enes