Sbohem!

14. prosince 2014 v 17:17 | Enes
Tenhle blog jde neprodleně ke dnu, a já jsem se rozhodla že začnu znova. Nová adresa, nový blog, nové jméno. Čistý štít. Novou adresu blogu vám zatím nřeknu, ale věřte mi že si vás najdu. Sbohem!
Naposledy Vaše Enes.
 

Who I am?

22. října 2014 v 17:29 | Enes
Nová povídka. A lidičky moc se omlouvám že neobíhám, víte je zase taotravná škola, chcu jít na gympl... no je toho strašně moc. A teď k povídce.


Název:Who I am?
Zkratka: WIa?
Počet kapitol: zatím nevím
Autor:JÁ
Stav:připravovaná
Žánr:fantasy, horor
Anotace+hl. postavy: začátkem listopadu
Ikonka:

Prolog by tu měl být co nejdříve a recenze na Alianci.
A říkám, nečtěte knížku která se jmenuje Dnemi i nocí! Je to hovadina, už mě to přestalo bavit po první kapitole :-(

Povídky

4. října 2014 v 16:11 | Enes
Ahojky lidi!
Potřebuji si to tu tak trochu protřídit, takže nějaké povídky a i SB budu bud mazat a povídky pozastavovat.

Povídky:
Mažu
-Labirynt
-Smrt v Anglii(Prozatím nevím co k tomu mám napsat, ale jinak ji budu do budoucna psát)
Pozastavuji
-Rebelie
Které povídky budu nadále psát
-Démoni úplňku
-Akademie
-Who I am?

SB
Všechny svoje SB mám ráda, ale některé sem už vůbec nechodí tak by jsem si to v nich tak chtěla urovnat. Prosím svoje SB aby jsem připsali komentář, abych věděla jestli je mám nechat nadále ve svých oblíbených nebo je odstranit. Moc díky.
 


RC:Škola noci Označená

19. září 2014 v 17:48 | Enes |  Recenze
Název: Označená
Série:Škola noci
Stran:299
Anotace:Šestnáctiletá Zoey Redbirdová se hádá s rodiči, právě se rozešla s přítelem a poslední co jí ještě schází je začít se měnit v upíra. Jenže právě to se stalo a Zoey musí přestoupit na speciální školu pro upíří mláďata. Všechno není ale tak zlé, jak to na první pohled vypadá- upíří dorost přijme novou spolužačku mezi sebe, hodiny nejsou zdaleka tak nudné jako na normální střední a navíc se zdá, že Zoey má schopnosti, o jakých mohou ostatní jen snít. Jediný s kým si nepadne do oka, jsou členky elitní školní organizace Dcery temnoty a zvlášť její příšerná přecedkyně Afrodita. Za jejími zdánlivě nevinnými rituály se skrýva něco hodně ošklivého a je na Zoey aby to zarazila- než někdo přijde o život.
Postavy: Zoey

Stevie Rae

Erin
Shaunee

Damien

Erik

Afrodita

Heath

Nefret


Můj názor: Knížka je i z pohledu puberťačky takže to vypadá jako kdyby se to opravdu napsala nějaká 17tiletá holka. Moc se mi líbí a už čtu 3. díl, takže kdyby to někdo už čte a byly by tady napsané nějaké věci tak nedivte :)
A četla jsem že možná bude i film! Moc se na něj těším :))

Jelikož se na mě docela dost navalila škola, moje aktivita nebude veliká!

Prolog

5. září 2014 v 0:03 | Enes |  Rebelie
Doufám že se bude líbit :-) Mám už další kapitolu,ale tu si schovávám trochu do zásoby, protože začala zase ta otravná škola a máme strašné



Malá dívenka ke mně přišla a podala mi koš s látkou na oblečení. Ukázala jsem rukou na zem. Položila tam koš a odcupitala. Ještě chvíli jsem se na ni dívala, ale pak jsem ji ztratila v davu. Bylo jí asi tak čtyři roky. Zatřepala jsem hlavou a vrátila jsem se k práci. Popadla jsem budoucí kalhoty, které jsem už mělarozšité a došila jsem dvě látky k sobě. Složila jsem kalhoty a hodila jsem je do koše s ušitým oblečením. Pískla jsem na prsty a doběhla ke mně zase dívka. Jak jinak když tohle je žensko- dívčí oddíl. Týhle bylo aspoň tak deset. Byla té malé neuvěřitelně podobná. Zlaté kadeře měla až na záda, pihatý obličej a modré oči. Vzala si koš s ušitým prádlem a odnesla ho k ženám s žehličkami. Opřela jsem se rukama o stůl a vydechla jsem. "Fuj." otřela jsem si hřbetem ruky čelo. Najednou se ozvala palčivá bolest v zádech. Upadla jsem a otočila jsem hlavu. Za mnou stál muž s bičem od krve. Od mojí krve. Sáhla jsem si na záda. Měla jsem rozervané šaty a celá záda od krve. "Nemáte co na práci? Hm?" řekl muž a práskl bičem o zem. Z vedlejšího stanoviště ke mně přiběhla dívka. Viděla jsem ji rozmazaně.
"Steph, seš v pohodě?" Laura.
"Chceš vědět pravdu?"
"Jo chci, teď je to vážný."
"Jo je to blbý." Vzala si mojí ruku a přehodila si jí přes ramena. "Tak pojď." Zvedla se ze země a vytáhla mě s sebou. Odváděla mě z budovy domů. Doma nikdo nebyl, takže jsem se musela o sebe postarat sama.
"Zůstaneš?" zeptala jsem se jí a sundala jsem si šaty. Měla jsem je od krve i pod zadkem. "Kuuurvaaaa." "Co je?" "Tohle byly ty nový šaty. Blbec. Za to že mě praštil a roztrhal mi nový šaty." Hodila jsem šaty na zem a šla jsem si pro nové šaty.
"Buď je vyhodíš a nebo budeš chodit s šatama který mají rozervaný záda." zasmála se z vedlejšího pokoje Laura. Něco studeného a vlhkého mi Laura přiložila na záda. "Chceš mít snad špinavý i tyhle šaty?" zeptala se mě a začala mi přejíždět látkou po zádech. Obě jsme se zasmály. Když mi umyla záda a utřela je tak jsem si oblékla šaty. Celá záda mě bolela. "Počkej ještě." Zavolala na mě Laura "Dám ti na záda ještě obklad. Za hoďku ti ho přijdu vyměnit. Běž si lehnout do postele, ale lež na břichu. Tak zatím čau."
"Nazdar." Zavolala jsem na pozdrav a zamávala jsem jí. Přešla jsem celou kuchyň a zamířila jsem do svého pokoje. Byl to malá pokojíček, ale byla jsem za něj vděčná, protože mích 5 bratrů bydlelo v jednom pokoji. Došla jsem ke knihovničce a začala jsem v ní hledat jakoukoliv knížku, kterou bych za tu hodinu stihla přečíst. Vyndala jsem všechny knížky, abych se mohla rozhodnout. Znovu mě začaly bolet záda. Peču na to.Šoupáním po zemi jsem se dostala k posteli. Rukama jsem se chtěla vytáhnout do postele, ale příšerně to bolelo. Natáhla jsem se rukou po peřině.
"Počkej, pomůžu ti." Otočila jsem se. Kamarád mého bráchy a líbil se mi. Matthew, ale všichni mu říkají Matt. Dal mi pusu na čelo. Určitě jsem zrudla, ale po puse od Matta jsem vždycky toužila. Zatřepala jsem hlavou. On by se mnou nikdy nechodil."Jaktože tě pustili?" zeptala jsem se ho po chvíli ticha. "Tvůj brácha to zařídil, měla bys mu poděkovat." Zvedl mě ze země a položil mě opatrně na postel. Překulila jsem se opatrně na břicho. "Vždycky jeden člen rodiny když se někdo z jejich rodiny zraní, musí bratr nebo sestra ošetřit svého sourozence. A tvůj bratr řekl, že nemůže, protože měl rozehřátý železo tak řekl, že mám jít já."
"Budu hádat. Andrew." Kývl hlavou na znamení toho, že mám pravdu. "Chceš něco k pití nebo k jídlu?" zeptal se mně. V tu chvíli jsem si uvědomila, jakou mám žízeň. "Dones mi prosím vodu. Díky." Matt se otočil a odešel do kuchyně mi nalít vodu. Zadívala jsem se na zeď vedle knihovny. Byl tam otvor. Pokoušela jsem se vstát, ale bolest to nedovolila. Podívala jsem se jinam, ale pořád mi to vrtalo hlavou. Proč by mi někdo dělala otvor ve zdi? Možná že tam matka ještě předtím než umřela, něco schovala. Matt mi přinesl vodu, ale já si ho vůbec nevšímala. Zatřásl mi s ramenem a vytrhl mě z myšlenek. "V pohodě?" "Jo, jen jsem přemýšlela."
"A o čem?" Do prdele. Co mu sakra řeknu?! "No… Jaký to bude, až tohle otročení skončí." Podal mi vodu a já se napila. Lehl si vedle mě a pohladil mě po vlasech. Jeden pramínek mu zůstal v ruce pohrával si s ním. Potom ho pustil a řekl: "To nikdo neví. Ale je taková pověst. Že před dvaceti lety to tu bylo úplně stejný. A že tady byla parta holek, která to tu celý postavila na nohy. Ale říkám, jenom to je pověst." Před dvaceti lety bylo mamce sedmnáct, jako teď mě. "A nevíš jak se jmenovaly?"

"Jasně že to vím. Anna Renová, Margareta Gerinová,…" Zdržela jsem dech. Má matka byla za svobodna Margareta Gerinová.

2.kapitola

2. září 2014 v 16:10 | Enes |  Akademie
Po dlouhé době.. Očekávejte do 3 dnů prolog k Rebelii a Smrti v Anglii. Jinak by taky měla každou chvíli být recenze na Školu noci označenou. Už čtu druhý díl a je to fakt bomba :-)



Prudce jsem si sedla do lehu. Byla jsem celá zpocená a bolela mě hlava. Alex ležel opodál se zarudlýma očima. Vypadalo to, že brečel. Vstala jsem. Zatočila se mi hlava, a tak jsem se opřela o zvlhlou půdu. Vyšla jsem z podzemí. Bylo přítmí. Třesla se mi pusa. Popošla jsem ke stromu a opřela jsem se o něj. Potřebovala jsem se napít. Z dálky jsem uslyšela tekoucí vodu. Popošla jsem k dalšímu stromu. Svezla jsem se na zem. Kousla jsem se do spodního rtu. Takhle zřízená jsem nikdy ještě nebyla.
Ještě pět minut jsem seděla na zemi. Zvedla jsem se a pomalu jsem přicházela k řece. Došla jsem k ní. Třesoucími rukami jsem nabrala vodu a napila jsem se. Byla to veliká úleva. Poklekla jsem. Párkrát jsem se ještě napila a popošla jsem do středu řeky. Lehla jsem si. Mé dlouhé zrzavé vlasy se mi rozprostřely kolem hlavy, a vypadala jsem jako medúza. Dívala jsem se na oblohu. Hlavou se mi honilo hodně myšlenek.
Neublíží mi?
Co je vůbec zač? Násilník?
Jaké má se mnou úmysly?
Zabije mě?
Otráví mě?
Nedovede mě na Akademii?
A co oni? Jak si pro mě přišli.
A co Simona- proč mě nechtěla zabít, nebo aspoň zadržet?
Nebo proč to s ní trhlo?
A proč jsme si vlastně tak podobné?
Tohle jsem si uvědomila poprvé. Byly jsme skoro stejné. Až na vlasy. Ona je má hnědé, ale já zrzavé. Máme obě dvě modré oči, kdybychom proti sobě měli bojovat tak by ten boj asi nikdy neskončil, protože máme hodně podobnou taktiku. Svojí slabinu si vůbec nechránit, ale chránit si to místo kde to vůbec nebolí. Vstala jsem. Ještě jednou jsem se napila. Uviděla jsem ve vodě rybu a tak jsem vzala kámen. Počkala jsem chvíli než se ryba zastaví a hodila jsem kámen. Zasáhla jsem. Ve vodě byla ještě jedna ryba. Vzala jsem stejný kámen a zase jsem zasáhla. Vzala jsem obě ryby a vydala jsem se zpět za Alexem. Už mi vůbec nebylo špatně, cítila jsem se jako kdyby jsem se znova narodila a byla plná energie.
"Vstávej, ospalče! Nesu snídani!" Alex se prudce zvedl a byl celý zadýchaný. Zasmála jsem se. Rozdělala jsem oheň. Napíchla jsem ryby na klacek a začala jsem je opékat. Když už byly hotové natáhla jsem ruku k Alexovi.
"Rebeco! Vždyť máš omrzliny!"
"No a? Tak když budu hoďku u ohně tak to snad zmizí! Ne?"
"No to teda ne, musíš být aspoň den v teple."
"Hele! Mě jako nikdo nebude říkat co budu dělat! A teď jsem se právě rozhodla že si půjdu najít luk. Nazdar." Otočila jsem se na patě a šla jsem. Alex mě chytil za rameno, ale já mu dala pěstí do břicha. Chytil se za něj a nechal mě jít.
Prohrabávala jsem se křovím a nikde nebyl můj luk. Prohrábla jsem další křoví a něco jsem nahmatala. Vytáhla jsem to. Byl to králík. Ze vzteku jsem s ním praštila o strom. Křupla mu páteř a jeho bezvládné tělo se svalilo na zem. O něco jsem zakopla. Byl to můj luk. Vzala jsem ho do ruky. Opodál ležel i toulec. Přetáhla jsem si ho přes záda a zandala jsem do něj luk. Vydala jsem se zpátky k Alexovi.

"Alexi našla jsem ho!" zavolala jsem na něj ale nikde nikdo nebyl. "Alexi? Seš tady?" prohledala jsem celý "byteček" ale nikde nikdo nebyl. Někdo mě chytil pod krkem. Šáhla jsem po noži, ale žádný tam nebyl. Alexi já tě zabiju! Musela jsem si pomoct bez nožů. Praštila jsem neznámého loktem do břicha. Otočila jsem se a vrazila jsem útočníkovi pěstí do tváře. Měl přes ní masku. Někdo mě ze zadu napadl. Si snad děláte srandu? 2 chlapi na jednu holku? Jste fakt nemožní. 2. Útočník na mě útočil s nožem. Zkroutila jsem mu ruku s nožem za záda. Upustil ho a já ho vzala. Zabodla jsem ho do útočníka. První útočník si mnul tvář a zaútočil na mě s kamenem. Zkroutila jsem mu ruku jako tomu druhému útočníkovi. Kámen mu vypadl z ruky, ale někdo mě zezadu udeřil do spánku. Zhroutila jsem se na zem. Vyděla jsem útočníky jak mně svazují a odzbrojují mně.

Probudila jsem se svázaná vedle Alexe který byl taky svázaný. Bylo štěstí že nám nezavázali pusy.
"Kam nás vedou?"
"Na Akademii." Ztuhla jsem. Z tohoto slova jsem měla husí kůži. O můj bože. Měla jsem chuť někdo praštit.

RC:Eon Znovuzrození dračího oka

20. srpna 2014 v 3:07 | Enes |  Recenze
Tak tady je ta knížečka o který jsem psala v minulém článku. Už čtu druhý díl, a musím teda říct že jsem se vůbec nenudila!!
Autor:Alison Goodmanová
Díl: 1./2
Název:Eon Znovuzrození dračího oka
Stran:340
Anotace: Dvanáctiletý Eon podstupuje několikaleté náročné studium, které vyžaduje osvojení dvou schopností: šermu a dračí magie. Eon doufá, že uspěje a bude vybrán jako dračí oko- učeedník jednoho z dvanácti energetických draků štěstěny. Ale má to háček. Velkým Eonovým tajemstvím je, že je vlastně Eona, šestnáctiletá dívka, která studuje v přestrojení, aby se mohla stát dračím okem. Protože ženám je dračí magie zapovězena, vystavuje se velkému nebezpečí. A vzhledem k okolnosti, že se její riskantní hra stala součástí boje ocísařský trůn, je postaráno o napínavou zápletku...
Hlavní postavy: Eon(a): Takže od začátku.... Žije v přestrojení u jejího mistra(Pan Brannon) a je kandidátem na krysího draka. Jsou zkoušky a ten pitomec Ranne jí málem zabije. A její mistr jí paka ještě donutí na poklonu Zrcadlovému drakovi(přes 500 let se pohřešuje) a ten drak si jí vybere. A drak chce aby řekla své skutečné jméno, ale ona pořád říká jenom Eon, takže se jméno svého draka nedozví. A pak s její služebnou Rillou a Panem Brannonem se přestěhují do sálu Zrcadlového draka. Seznámí s s princem Kygem, a celou jeho rodinou. Potom blbec Ido otráví pana Brannona, a ona se dozví že pan Ido ukradl červený foliant ve kterém je možná ukryté jméno Zrcadlového draka. Tak se tam vydá s Rykem(její osobní stráž) a ukraadnou ho a Ryko zabije Ranneho(jupííí!). Jenže Eona to neumí přečíst takže je v prčici. Pototm jede s ostatními dračími oči odklonit krále Monzuna a tam se napojí na Krysího draka a zase pan Blb(Ido) se dozví že je holka a začne jí vydírat. Potom jí málem znásilní a ukradne jí foliant. Po zkoroznásilnění se dozví že perlový císř je mrtev. Tak jedou na hrad a cestou se Eona dozví že komas je psán ženským písmem a že je zrcadlouvá dračiče a ne zrcadlový drak. Asi po 3 dnech se znovu vydá pro červený foliant, a ukradne i černý foliant. Když však dojdou do sálu Krysího draka, Sethon zaútočí a Pan Ido zabije všechny ostaatní dračí oči(až teda na Eonu.) Eona zdrhá a paní Della překládá foliant, a když jí Ido zase málem znásilní, dozví se že jméno dračice je zrcadlo od dračího oka. Takže jméno dračice je Eona. A Eona s pomocí síli dračice Idovy otevřou srdce, aby si uvědomil co spáchal. Pak Eona s Dellou a Rykem utíkají k moři k dvoum členům odboje.
Můj názor: Knížka je opravdu moc pěkná a doporučuji si ji přečíst. I když u nějakých scénkách jsem s docela červenala, a pokoušela jsem zadržet smích... XD. Když si Eonu, vybere zrcadlový draak, tak musí splnit takouvou "zkoušku" ža musí s ostatními dračími oči odklonit krále Monzuna. A jelikož Eona neumí zavolat svého draka tak se napojila na Krysího draka, a Pan Ido(Krysí dračí oko) se jí dostane do mysli a dozví se že je holka!! A pak jí vydírá! Nejraději bych na něj zapomněla ale konec v knížce je s ní a je nechutnej!!! On si myslí, že když se dvě dračí oči spojí, tak si jeden může vzít moc toho druhého a vytvoří tak Šňůru perel. No prostě ho nemám ráda. Jedním slovem bych ho mohla popsat- pedofil. Moje hodnocení je 10 z 10.

Informace o dračích očích:
Buvolí drak
Světová strana:sever
Barva:Purpurová
Dračí oko: pan Tyron
Strážce odhodlání

Tygří drak
Světová strana: Severo-severovýchod
Barva:zelená
Dračí oko: pan Elgon
Strážce odvahy

Zaječí drak
Světová strana: východo- severo východ
Barva: růžová
Dračí oko: pan Silvo
Strážce míru

Dračí drak(Zrcadlový drak)
Světová strana:východ
Barva:červená
Dračí oko: žádný- zrcadlo
Drak je pohřešovaný přes 500 let
Strážce pravdy

Hadí drak
Světová strana: východo-jihovýchod
Barva:měděná
Dračí oko:pan Čion
Strážce vnitřního vzhledu

Koňský drak
Světová strana: Jiho-jihovýchod
Barva:oranžová
Dračí oko: pan Dram
Strážce vášně

Kozí drak
Světová strana:Jih
Brva: stříbrná
Dračí oko: pan Tiro
Strážce laskavosti

Opičí drak
Světová strana: Jiho-jihozápad
Barva:ebenová
Dračí oko:pan Džessam
Strážce důvtipu

Kohoutí drak
Svěová strana: Západo-jihozápad
Barva:hnědá
Dračí oko: pan Bano
Strážce důvěry

Psí drak
Světová strana:Západ
Barva: slonovinová
Dračí oko: pan Garon
Strážce poctivosti

Kančí drak
Světvá srana: Západo-severozápad
Barva:sivě šedá
Dračí oko: pan Meram
Strážce štědrosti

Krysí drak
Světová strana: severo-severozápad
Barva:modrá
Dračí oko: pan Ido
Strážce ctižádosti

Prolog- Rebelie

19. srpna 2014 v 10:53 | Enes |  Rebelie
Doufám že se bude líbit :-) Mám už další kapitolu,ale tu si schovávám trochu do zásoby, protože začala zase ta otravná škola a máme strašné



Malá dívenka ke mně přišla a podala mi koš s látkou na oblečení. Ukázala jsem rukou na zem. Položila tam koš a odcupitala. Ještě chvíli jsem se na ni dívala, ale pak jsem ji ztratila v davu. Bylo jí asi tak čtyři roky. Zatřepala jsem hlavou a vrátila jsem se k práci. Popadla jsem budoucí kalhoty, které jsem už mělarozšité a došila jsem dvě látky k sobě. Složila jsem kalhoty a hodila jsem je do koše s ušitým oblečením. Pískla jsem na prsty a doběhla ke mně zase dívka. Jak jinak když tohle je žensko- dívčí oddíl. Týhle bylo aspoň tak deset. Byla té malé neuvěřitelně podobná. Zlaté kadeře měla až na záda, pihatý obličej a modré oči. Vzala si koš s ušitým prádlem a odnesla ho k ženám s žehličkami. Opřela jsem se rukama o stůl a vydechla jsem. "Fuj." otřela jsem si hřbetem ruky čelo. Najednou se ozvala palčivá bolest v zádech. Upadla jsem a otočila jsem hlavu. Za mnou stál muž s bičem od krve. Od mojí krve. Sáhla jsem si na záda. Měla jsem rozervané šaty a celá záda od krve. "Nemáte co na práci? Hm?" řekl muž a práskl bičem o zem. Z vedlejšího stanoviště ke mně přiběhla dívka. Viděla jsem ji rozmazaně.
"Steph, seš v pohodě?" Laura.
"Chceš vědět pravdu?"
"Jo chci, teď je to vážný."
"Jo je to blbý." Vzala si mojí ruku a přehodila si jí přes ramena. "Tak pojď." Zvedla se ze země a vytáhla mě s sebou. Odváděla mě z budovy domů. Doma nikdo nebyl, takže jsem se musela o sebe postarat sama.
"Zůstaneš?" zeptala jsem se jí a sundala jsem si šaty. Měla jsem je od krve i pod zadkem. "Kuuurvaaaa." "Co je?" "Tohle byly ty nový šaty. Blbec. Za to že mě praštil a roztrhal mi nový šaty." Hodila jsem šaty na zem a šla jsem si pro nové šaty.
"Buď je vyhodíš a nebo budeš chodit s šatama který mají rozervaný záda." zasmála se z vedlejšího pokoje Laura. Něco studeného a vlhkého mi Laura přiložila na záda. "Chceš mít snad špinavý i tyhle šaty?" zeptala se mě a začala mi přejíždět látkou po zádech. Obě jsme se zasmály. Když mi umyla záda a utřela je tak jsem si oblékla šaty. Celá záda mě bolela. "Počkej ještě." Zavolala na mě Laura "Dám ti na záda ještě obklad. Za hoďku ti ho přijdu vyměnit. Běž si lehnout do postele, ale lež na břichu. Tak zatím čau."
"Nazdar." Zavolala jsem na pozdrav a zamávala jsem jí. Přešla jsem celou kuchyň a zamířila jsem do svého pokoje. Byl to malá pokojíček, ale byla jsem za něj vděčná, protože mích 5 bratrů bydlelo v jednom pokoji. Došla jsem ke knihovničce a začala jsem v ní hledat jakoukoliv knížku, kterou bych za tu hodinu stihla přečíst. Vyndala jsem všechny knížky, abych se mohla rozhodnout. Znovu mě začaly bolet záda. Peču na to.Šoupáním po zemi jsem se dostala k posteli. Rukama jsem se chtěla vytáhnout do postele, ale příšerně to bolelo. Natáhla jsem se rukou po peřině.
"Počkej, pomůžu ti." Otočila jsem se. Kamarád mého bráchy a líbil se mi. Matthew, ale všichni mu říkají Matt. Dal mi pusu na čelo. Určitě jsem zrudla, ale po puse od Matta jsem vždycky toužila. Zatřepala jsem hlavou. On by se mnou nikdy nechodil."Jaktože tě pustili?" zeptala jsem se ho po chvíli ticha. "Tvůj brácha to zařídil, měla bys mu poděkovat." Zvedl mě ze země a položil mě opatrně na postel. Překulila jsem se opatrně na břicho. "Vždycky jeden člen rodiny když se někdo z jejich rodiny zraní, musí bratr nebo sestra ošetřit svého sourozence. A tvůj bratr řekl, že nemůže, protože měl rozehřátý železo tak řekl, že mám jít já."
"Budu hádat. Andrew." Kývl hlavou na znamení toho, že mám pravdu. "Chceš něco k pití nebo k jídlu?" zeptal se mně. V tu chvíli jsem si uvědomila, jakou mám žízeň. "Dones mi prosím vodu. Díky." Matt se otočil a odešel do kuchyně mi nalít vodu. Zadívala jsem se na zeď vedle knihovny. Byl tam otvor. Pokoušela jsem se vstát, ale bolest to nedovolila. Podívala jsem se jinam, ale pořád mi to vrtalo hlavou. Proč by mi někdo dělala otvor ve zdi? Možná že tam matka ještě předtím než umřela, něco schovala. Matt mi přinesl vodu, ale já si ho vůbec nevšímala. Zatřásl mi s ramenem a vytrhl mě z myšlenek. "V pohodě?" "Jo, jen jsem přemýšlela."
"A o čem?" Do prdele. Co mu sakra řeknu?! "No… Jaký to bude, až tohle otročení skončí." Podal mi vodu a já se napila. Lehl si vedle mě a pohladil mě po vlasech. Jeden pramínek mu zůstal v ruce pohrával si s ním. Potom ho pustil a řekl: "To nikdo neví. Ale je taková pověst. Že před dvaceti lety to tu bylo úplně stejný. A že tady byla parta holek, která to tu celý postavila na nohy. Ale říkám, jenom to je pověst." Před dvaceti lety bylo mamce sedmnáct, jako teď mě. "A nevíš jak se jmenovaly?"

"Jasně že to vím. Anna Renová, Margareta Gerinová,…" Zdržela jsem dech. Má matka byla za svobodna Margareta Gerinová.

Dlooouhá nepřítomnost

26. července 2014 v 17:56 | Enes
Ahoj, tak blog konečně zajel do starých kolejí a já bych se hlavně chtěla omluvit sb že neobíhám. Když jsem tady nebyla, tak jsem začala psát dvě nové povídky, no tu jednu ještě ne, ale už tak trochu začínám sepisovat prolog :-). Jedna se jmenuje Smrt v Anglii(ta zatím sepisovaná) a Rebelie.

Rebelie
Zkratka:R
Žánr: fantasy,psycho, horor
Stav: rozepsaná
Počet kapitol: 30-40
Anotace: V malém městečku Rinil, se všichni od pěti do osmdesáti let musí vyrábět oblečení a zbraně pro vojáky do války. Dívka jménem Stephany a její nejlepší kamarádka Laura, musí zde taky pracovat. Ze začátku práce to berou jako letní brigádu, ale když pak všichni začnou pracovat rychleji a Stephany jim nestačí, hlídač jí přetáhne bičem, začínají to brat vážně. Stephany doma objeví deník a knihu od její matky. Je to Kniha nouze. Steph a její kamarádky začnou používat magii, aby utlačili boje a vrátili svému městu svobodu. Pak se jim ale magie vymkne z rukou...


No a ke Smrti v Anglii ještě nemám nějaké věci upřesněné takže k tomu se nic zatím nedozvíte. Přečetla jsem taky několik knížek a teďka čtu úplnou bombu! Takže recenze budou přednastavené a ostatní články asi taky. Jsou prázdniny tak moc nemám na počítač čas. :-)))

Lidská ZOO

11. května 2014 v 18:31 | Enes |  Project about half-minute horrors

Seděla jsem ve své cele spolu s mými přáteli. Seděli jsme mlčky. Přitáhla jsem sikolena k bradě a začala jsem se houpat. Všichni si mysleli, že jakmile je vyvolají, budou volní, ale já jsem jako jediná věděla pravdu, jakmile řeknou vaše jméno, jste mrtvi.
,,Anna Falconsová!" řekl strážník u cely. Všichni se na mě závistivě podívali. Vstala jsem. Celá jsem se třásla. Muž s modrou páskou pře ruku mě popadl za zápěstí. ,,Jdeme!" řekl a trhnul se mnou. Já ještě nechci umřít. Vedl mě dlouhou chodbou, po stranách byly samé dveře. Na konci chodby byly jedny veliké dveře. Vedl mě k nim. U dveří jsme se zastavili a muž zaťukal.
,,Kdo je?" ozval se hlas z místnosti za dveřmi..
,,Dovedl jsem Annu Falconsouvou, jak jste si přál pane.". Dveře se otevřeli. Vystoupil z nich obtloustlý muž a za ním ještě tři strážníci, kteří vedli nějaké lidi spoutané s pytlemi přes hlavu.
,,Výborně." zajásal tlustý muž.
,,Takže ty teď uděláš to co ti řeknu nebo.."
,,Nebo co? Useknete mi hlavu? Za to budu ráda, aspoň tady nebudu muset trčet." skočila jsem mu do řeči.
,,Usekneme hlavy tvé rodině A pro výstrahu teď usekneme hlavu tvému otci." řekl a ďábelsky se zasmál.
,,Tati..."zašeptala jsem. Byla jsem naštvaná a smutná zároveň. ,,Nechte ho žít, udělám co budete chtít!" zaprosila jsem. Tlustý muž pokynul jednomu ze svých mužů. Ten sundal mému otci z hlavy pytel, popadl sekyru, napřáh se a useknul mému otci hlavu. Zaječela jsem. Celé mé tělo i šaty byly od otcovy krve. ,,Neeeee!" zaječela jsem a sklácela jsem se k zemi. Dala jsem se do breku. Bušila jsem pěstmi do země. ,,To se nemělo stát!" zavřeštila jsem. Pulzovala ve mě nenávist, sice můj vztah s otcem nebyl moc dobrý, ale i tak jsem ho měla ráda. Dva muži mě popadli a odnesli do jiné místnosti. Ta místnost vypadala jako Komůrka smrti. Do místnosti přivedli muže, našeho souseda. Dali ho na stůl a v tom okamžiku jsem si toho všimla. Pod stolem byl košík s lidskými hlavami. Zvedl se mi žaludek. Takový tvrďák jsem zase nebyla. Jeden z mužů mi podal sekáček.
,,Teď mu usekneš hlavu, nebo my usekneme hlavu tvé matce." popadla jsem sekáček do roztřesených rukou. Neboj se, je to jen kuře které je mrtvé, a ty mu musíš jen useknout hlavu na polívku uťešovala jsem se. Zavřela jsem oči a sekla jsem. Muži se skutálela hlava na zem, stůl byl celý od krve, a strážníci odendávali jeho zohavené tělo. Jsem vrah.
,,Nemáte tu kýbl?" zeptala jsem se a přitiskla jsem si dlaně na pusu. Jeden z mužů mi podal plechový kýbl. Vyzvracela jsem se do něj. Přistoupil ke mě tlustý muž, a píchl mi injekci do krku. Nijak jsem se nebránila, myslela jsem si že je to proti psychycké bolesti. Najednou ve mě zajiskřila touha zabít ještě někoho, zmizely ze mě všechny city, chtěla jsem jen vraždit. Pousmála jsem se. Přivedli tam ještě deset lidí na popravu. Devět jsem zabila, aniž bych mrkla. Přivedli posledního člověka k popravě. Blonďatou dívku.
,,Anno..."zašeptala a přitiskla si dlaň na ústa. Někoho mi připomínala.... Amélii, mojí nejlepší kamarádku. Ty její zelené oči...
,,Nemůžu." řekla jsem tlustému muži.
,,Buď ji popravíš nebo já popravím tvoji sestru a matku!"
,,Dobře." řekla jsem s vážným klidem. Popadla jsem sekáček. Napřáhla jsem se na Améliiným tělem. Hodila jsem sekáček po tlusté muži, zabodl se mu do břicha. Muž se skácel k zemi.
,,POPRAVTE JE!OBĚ!" zakřičel z posledních sil. Chytila jsem Amélii za ruku. Utíkaly jsme chodbou k celám. Když jsme byly u nich, otevřela jsem celu.
,,Rychle nebo vás tady všechny zabijou. Všichni vyběhli a společně jsme utíkali k východu, ale strážníci byli rychlí a už někoho chytili. Ohlédla jsem se. Všechny, kromě mě a Amélie chytili. Před námi se objevili další muži, už jsme neměly šanci. Tohle je náš konec pomyslela jsem si. Zastavila jsem se a po chvíli i Amélie. Muži nás v poutech odvlekly do popravší místnosti.
,,Amélie?"
,,Ano?"
,,Jen chci abys věděla že Tě mám ráda a že tě budu mít ráda i po smrti." tohle byla má poslední slova. Odvlekli mě ke stolku. Položili mě na něj. Usmála jsem se na Amélii a ústy jsem jí naznačila nezapomeň.
Jeden z mužů popadl sekáček na maso. Napřáhnul se. A sekl. Uťal mi hlavu. Jsem mrtvá-moje poslední myšlenka.


Hahaha! Masakr sekáčkem na maso XD!
Taktrošku jsem přeskočila téma chůva, ale to už mám taky rozepsané, ale Lidská ZOO byla prostě no ehm.... dřív hotovější.

Kam dál